V reakci na toto sdělení jeden architekt uvedl:
Je to otázka optimismu či skepse při návrhu vnitřních rozhraní. Tato mají
smysl pokud jsou stabilní. Pokud každý nový zákazník přináší změny v těchto
rozhraních, pak je někdy lepší, když takováto rozhraní nejsou.
<<<<<<<<
Co byste takovému architektu odpověděli?
To je asi jako tvrdit, ze davat do auta airbagy je otazka optimismu ci
skepse designera, protoze kdyz to do tebe navali kamion, tak ti to je k
nicemu. Je to samozrejme nesmysl, protoze v 80% procentech pripadu ti ty
airbagy zachrani zivot.
Vnitrni rozhrani nezavadime jenom proto, aby odolaly zakaznickym vlnam,
ale take proto, abychom oddelily odpovednost jednotlivych komponent
(vrstev) systemu a zavedli jistou miry abstrakce. Pokud vnitrni rozhrani
nejsou vede to k spagetovemu kodu
(http://en.wikipedia.org/wiki/Spaghetti_code). Nadto bych jeste
podotknul, ze je vnitrni rozhrani a vnitrni rozhrani. Vetsina systemu ma
nejaky core, ktery je takrka nezavisly na tom, co si zakznik navymysli
za use-cases. Jedine co tedy muze byt nestabilni u dobre navrzene
architektury je API, ktere implementuje jednotlive zakaznicke use cases
a i to je napovazenou (spatna analyza zakaznickych pozadavku, spatna
komunikace se zakaznikem).
--
S pozdravem Roman "Dagi" Pichlik
/* http://www.sweb.cz/pichlik/ Blog pro kodery */
