2008/2/25 Petr Vanek > > na to používám namakanou obezličku. Modul ze zdrojáků nainstaluju > někam do svého adresáře, nikoli do systému. A před spuštěním > vlastního skriptu nastavím PYTHONPATH tak, aby byl modul nalezen. Výhodou > je, že si nezasviním systém zdrojovými instalacemi. Nevýhodou je pak > nutnost nastavovat prostředí (existence shell skriptu nebo tak nějak).
Ještě namakanější obezlička je použít virtualenv ( easy_install virtualenv ). Sice to zaneřádí systém module virtualenv, ale po použití je možné udělat si libovolené množstí oddělených virtuálních prostředí Pythonu, do kterých se potom instalují moduly opět pomocí easy_install. Ano, v podstatě jde o implementaci tvé popsané obezličky s PYTHONPATH do skriptu :-), ale pro správu většího množství oddělených prostředí je to velmi příjemné zjednodušení života. Není všechno jenom zelené, virtualenv má i nějaké drobné nástrahy. Pokud bude zájem, tak to můžu zkusit večer popsat do nějakého návodu na web. Používám to pro různé verze různých úchylných modulů do Pythonu a zatím spokojenost. --V _______________________________________________ Python mailing list [email protected] http://www.py.cz/mailman/listinfo/python
